Book That Wouldn't Burn

“It's always the books you don't have that call to you, you know that. Not the ones on your shelf. They can wait.”

Netajím se tím, že mám slabost pro knihy o knihách, knihovnách, příbězích a lásce k nim. Namátkou zmíním The Starless Sea od E. Morgenstern, Haigovu The Midnight Library, trilogii Hell’s Library od A.J. Hackwith či Murakamiho The Strange Library. Proto kdykoli vidím knihu, která ať už obálkou či názvem napovídá, že by mohla do této tematiky patřit, ihned je mi jasné, že půjde na můj TBR list (seznam knih k přečtení pozn. red.). A nejnovější román Marka Lawrence splňuje vše – na první pohled vás uchvátí nádherným přebalem, no a knihu v názvu má také. Sám autor své dílo popisuje jako milostný dopis knihám a budovám, ve kterých žijí. Tohle prohlášení spolu s anotací a faktem, že se jedná o první díl z připravované Library trilogy mě zaujalo natolik, že se The Book that Wouldn’tBurn zařadila na první místo mého seznamu. Vlastně jsem ji okamžitě rozečetla.

“A story is a net. It can capture something as large as the spirit of the age or as small as the emotion of a man watching the last leaf fall from a tree, or sometimes both, and make one a reflection of the other.”

Mark Lawrence se pyšní dlouhým seznamem převážně fantastických románů a povídek, za které se mu dostalo mnoha ocenění i velmi kladného přijetí mezi čtenáři, o čemž vypovídají i skvělé recenze na portálu Goodreads. I proto jsem k Lawrencovu nejnovějšímu románu přistupovala s velkou mírou očekávání, ač to byla první kniha, kterou jsem od něj četla. A rozhodně jsem nebyla zklamaná. Naopak!

“All books, no matter their binding, will fall to dust. The stories they carry may last longer. They might outlive the paper, the library, even the language in which they were first written.”

The Book that Wouldn’t Burn je kniha napsaná milovníkem knih pro milovníky knih. A nedokážu si představit lepší místo, kam by čtenáře autor mohl zavést než do nekonečné magické knihovny zvané Athenaeum. Právě tam se odehrává děj románu. Spolu s hlavními postavami, Livirou a Evarem, prozkoumáte tajemná zákoutí tohoto kouzelného místa a odhalíte jeho historii: od samotného založení Iradem, prapravnukem Adama a Evy (s čímž přichází prostor pro úvahy o vědění jako hříchu) až po hrozbu jeho zničení. Už jen to musí nalákat snad všechny nadšené knihomoly. The Book that Wouldn’t Burn však na svých stránkách skrývá mnohem víc – je to kniha plná nosných témat a myšlenek, které přesahují svět fantazie.

„Nostalgia is a drug, a knife. Against young skin it carries a dull edge, but time will teach you that nostalgia cuts - and that it's a blade that we cannot keep from applying to our own flesh.”

Už jsem zmínila hlavní postavy Liviru a Evara. Oba v knihovně žijí – Livira zde získala práci jako knihovnice poté, co byla psími vojáky sabbery násilně vyhnána z domova v nuzné pustině za branami města Crath. Evar je v jedné části knihovny naproti tomu uvězněn spolu se svými nevlastními sourozenci a snaží se najít cestu ven. Zejména Livira je osvěžující a dynamická postava, která čtenáře ani chvíli nenudí – sledujeme její vývoj ze zvídavého dítěte v neohroženou ženu, jež je odhodlaná odhalit tajemství knihovny. V té nachází množství fascinujících i děsivých míst. Evarovy pasáže jsou v porovnání s těmi Liviřinými pomalejší a občas repetitivní (o tom, jak se jako dítě ztratil v tajemném Mechanismu si přečtete hned několikrát). I tak se však jejich vyprávění krásně doplňují a postupně odkrývají historii nejen samotné knihovny, ale i společnosti, ve které žijí. Evar a Livira se potkávají díky portálům ukrytým v hlubinách knihovny a zjišťují, že čas v té jejich knihovně plyne jinak. Proč se tak děje, co je přítomnost a co minulost, a jaký to má vše smysl, si dáváte dohromady společně s nimi. Zároveň mezi nimi sledujete vznik velmi pevného pouta, přestože každý žije v jiné časové dimenzi.

“The black and white of truth blurred into grey under the relentless assault of an infinity of context, interpretation, perspectives, and opinion.”

“Livira had come to appreciate that an ocean of knowledge is apt to drown you long before it educates you.”

Nakonec odhalíte, že Athenaeum je jako nikdy nekončící labyrint plný knih, ve kterých je zapsána historie lidstva. Lawrence na stránkách své knihy představuje myšlenky o tom, jak nebezpečné může být vědění při absenci moudrosti ve společnosti s přístupem k nekonečnému množství informací. Nicméně gatekeeping rozhodně není řešení. Autor se dále zabývá také konceptem „společného nepřítele“. Ten bývá obvykle odlidštěn – to autor zdůrazňuje na příkladu: „sabberové“ mají v knize podobu humanoidů s psími rysy, což v království kolem města Crath ještě umocňuje míru xenofobie a nenávisti k nim.

“People don’t want truth. They say that they do but what they mean is that they want the truth to agree with them.”

The Book that Wouldn’t Burn je bezpochyby ambiciózní počin, který zcela vybočuje z řad současného fantasy jak rozsahem obsažených témat, tak i přesahem do jiných děl, a to nejen Lawrencových. Každá kapitola je uvedena epigrafem vycházejícím z reálných i fiktivních knih, díky čemuž má čtenář pocit, že Athenaeum obsahuje vše, co bylo kdy napsáno a možná i nenapsáno napříč světy. Ty jsou vzájemně propojeny portály vedoucími do jedné nekonečné knihovny. Je jen na nás, jak všechno to vědění dokážeme uchopit a naložit s ním.

“There were books in the library that were thousands of years old. And not just one or two, but legions of them. So many that there must, Livira thought, be pages within their covers that had waited a thousand years to be seen again. And the magic was that just by running her eyes over those squiggled letters the thoughts of some long-dead author would wake within her head.”

Z mých slov se může zdát, že se jedná o opravdu velkou knihu rozsahem (ano, má 536 stran) i obsahem. A skutečně tomu tak je, nicméně autor čtenářům na stránkách poskytuje i odlehčené momenty, u kterých se usmějete a zahřejí vás u srdce. Potkáte se s bájnými strážci knihovny – s na první pohled impozantním psem jménem Volente, který je však jako každý pes hravý a loajální, a také s jedním velmi hlasitým mechanickým havranem. Milovníci koček také nebudou ochuzeni, čeká na ně totiž líný kocour Wentworth. The Book that Wouldn’t Burn nabízí neobvyklý příběh s nečekanými zvraty, dobře vykreslené postavy, prostor k hlubokým úvahám i chvilky, které pohladí. To vše prožijete obklopení knihami v magické knihovně. A nejlepší na tom je, že po přečtení se do ní můžete brzy vrátit – pokračování Lawrence totiž již napsal. Druhý díl má vyjít už v příštím roce, a ten třetí v roce 2025.

“Without guilt we would all be monsters. And memory is the ink with which we list our crimes.”