5 tipů pro studenty literatury

Také jste měli už od mala nos zabořený v nějaké knize? Možná právě i to bylo impulzem, abyste se na pomyslném školním rozcestí rozhodli pro studium literatury. Nadšení však poměrně často střídá zklamání z toho, že zatímco vaše oblíbená fantasy/sci-fi sága stále není v povinném kánonu, s určitostí se tam dříve nebo později objeví The Wasteland od T. S. Eliota.

Není tedy divu, že pod tlakem školních povinností a nekonečných seznamů četby studenti často sklouznou k cestě nejmenšího odporu. Nebojte, všichni jsme si touhle fází prošli. Nicméně pravdou zůstává, že pokud se rozhodnete hodiny literatury přetrpět, tak se připravíte o nahlédnutí do srdcí a myslí těch nejlepších spisovatelů, kteří kdy žili. A možná toho budete časem litovat. Právě i proto jsem dala dohromady 5 tipů, které vám pomohou si z hodin literatury odnést co nejvíc.

1. Přečtěte si zadaný text (vážně)

   Tohle může znít jako samozřejmost. Není. Naprosto rozumím pokušení si ušetřit potencionálně i hodiny času. Přečíst si pár shrnutí na internetu a hurá zpět k Netflixu. Vím, že budu znít jako moje mamka, ale co už: okrádáte pouze sami sebe. Přečíst si shrnutí je samozřejmě lepší než nic, ale pokud to jen trochu jde, přečtěte si originální text. Nejen, že si lépe zapamatujete specifika jednotlivých děl, ale především vstřebáte autorův styl, a upřímně? Nic neohromí zkoušejícího více než diskuse o nezvyklém pořadí adjektiv ve Fitzgeraldově Tender is the Night.

2. Co to všechno znamená?

   Text přečtený? Teď teprve přichází čas na shrnutí. Pokud se zabýváme klasikami, je celkem pravděpodobné, že nepochytíme vše, co se nám autor snažil sdělit. To je naprosto v pořádku a přesně proto existují shrnutí a rozbory. Před přednáškou na ně mrkněte, doplňte si mezery. Rozbory vás navíc velmi často přivedou k bodu číslo tři.

3. Bez kontextu ani ránu

   Nic neexistuje samo o sobě, a to ani literární díla. Vždy je dobré myslet na širší kontext toho, kdy byla díla napsána. Kdo byli autorovi současníci a jak moc se jejich tvorba prolínala? Jaký byl převládající umělecký směr? Jaké historické události by mohlo dílo reflektovat? Hledejte tahle spojení. Frankenstein by nebyl Frankenstein bez osvícenství a děl Miltona a Ovidia. Jak se lišil Fitzgeraldův pohled na Spojené státy 20. let od pohledu Faulknerova? Thoreauovu Civil Disobedience porovnejte s americkou Deklarací nezávislosti. Zní to jako spousta práce, ale pokud tomu čas věnujete, začnete o literatuře přemýšlet v logických souvislostech, nikoli jako o shluku faktů, které je třeba si zapamatovat.

4. Dumejte a hlavně mluvte

   Jestli bych něco za svá školní léta změnila, tak to, jak často jsem se nechala umlčet obavou z toho, že řeknu něco špatně. Obvykle se stala jedna ze dvou věcí: buď to řekl někdo jiný, nebo jsem nakonec litovala, že jsem přišla o možnost prodiskutovat fascinující symboliku světla ve Streetcar Named Desire. Ač se může zdát, že čtení je solitérní aktivita, není jen pasivním nasáváním informací. Koneckonců nejste houba. Literatura má především spojovat. Navíc málokdy se vám ještě v životě poštěstí ocitnout se v prostředí, kde se po vás nechce nic jiného než diskutovat své teorie a nápady s dalšími spolučtenáři. Užijte si to, dokud můžete.

5. Bavte se

   Když zazní slovní spojení literární klasika, spoustě z nás se vybaví obrovská bichle, na kterou nám doma sedá prach (zdravím svou kopii War and Peace). Tyto knihy bývají na našem ultimátním seznamu toho, co za život přečíst, ale nikdy se nezdá být ta správná příležitost oprášit je a pustit se do čtení. A třeba si i myslíme, že nejsme dostatečně chytří, abychom jim porozuměli. Pokud je tomu tak, mám pro vás dobrou zprávu. To, že čtete tento článek znamená, že už jste s největší pravděpodobností vybaveni vším, co potřebujete: schopností číst a zájmem o literaturu. Klasiky jsou klasiky, ne proto, že to jsou neuchopitelná díla určená pro pár vyvolených. Většina z nich je označována klasikami, protože příběhy, které v sobě skrývají a způsob jakým je vyprávějí, ve čtenářích rezonují již po generace.

Nebudu vám nic nalhávat, pravděpodobně nebudete nadšeni ze všeho, co budete mít na seznamu. Dost možná budete některé knihy i nenávidět. The Bell Jar pro mě například balancuje nebezpečně blízko této hranici. Ale můžu vám slíbit, že si z nich vždy něco odnesete. A vždy se dá najít způsob, jak si rozbor zpříjemnit, ať už filmovými adaptacemi, infografikami či snad moderním převyprávěním. A kdo ví, třeba na seznamu objevíte nové oblíbence, knihy, které s vámi zůstanou na celý život. A za to ta snaha stojí.