The Seven Moons of Maali Almeida

Štěpán Tůma

Vedoucí obchodního oddělení

25 článků

20. března 2024

Vítěz Bookerovy ceny 2022.
Kaleidoskopická cesta očistcem.
Smrt, která připomíná spojení The Stranger Things a texty Salmana Rushdieho.

Shehan Karunatilaka

Shehan Karunatilaka vytvořil něco, co si po právu zaslouží čtenářskou pozornost. Jako již tradičně u Bookerových cen, dominantní osou příběhu je svérázný způsob vyprávění a netradiční forma.

Recenzi bych tentokrát začal krátkým výčtem vítězů Bookerovy ceny a jejich národností.

Anna Burns - Milkman (Severní Irsko)
Bernardine Evaristo - Girl, Women, Other (Velká Británie)
Margaret Atwood - The Testaments (Kanada)
Stuart Douglas - Shuggie Bain (Skotsko-Amerika)
Damon Galgut - The Promise (Jihoafrická Republika)

Vybral jsem jen několik nejnovějších titulů, především proto, abych naznačil trend – využití místopisu pro fabulaci jednotlivých příběhů.

Říct ovšem, že „stačí“ napsat román, který bude úzce spjat s naší domovinou a ocenění na sebe nenechá dlouho čekat, by bylo velké zjednodušení a nepochopení. Bookerova cena podle mě odráží především jakousi vypravěčskou osobitost, zasazenou do originálního prostředí a komunikovanou svým způsobem odlišnou formou. Ať hovoříme o brutální syrovosti Shuggie Baina, o hutném toku myšlenek Milkmana nebo o úpadku bílé rodiny v době, kdy apartheid odchází do věčných lovišť v The Promise.

Ani The Seven Moons of Maali Almeida v tomto není výjimkou. Příběh začíná velmi dynamicky a okamžitě vás vtáhne do děje. Hlavní postava umírá, respektive už umřela, a koexistuje někde v Meziprostoru. K tomu je vyprávění rozděleno do relativně krátkých kapitol a celý příběh je vyprávěn v du formě, což dnes není úplně časté. Aby byl příběh uvěřitelnější a současný, je děj zasazen do zkorumpovaného Colomba (Srí Lanka) osmdesátých let a hlavní hrdina je gay, gambler a jak už jsem řekl mrtvola (duch).

You know very little about this In Between place, though you have learned to harness winds. Not all spirits know how, which is why you find many of them confined to dingy rooms banging their heads against imagined walls.

To samo o sobě naplňuje veškeré „formální“ požadavky, aby si kniha nějakou cenu vysloužila. Zajímavé je, že dílo funguje. Vyprávění plyne, všelijaké životní odbočky a flashbacky hrdiny přicházejí v pravý čas a dodávají příběhu ještě větší plasticitu. Vše prolínají Maaliho toulky v Meziprostoru, ve kterém spatřuje mnoho odporného, hnijícího, kostěného a všelijak deformovaného, ale ani to děj nijak nebrzdí. Naopak, po malých kouscích odhaluje, o co tady jde. Z toho všeho je ale i ve velmi vypjatých scénách cítit nadhled. Nejednou jsem se dokonce i zasmál.

“You have one response for those who believe Colombo to be overcrowded: wait till you see it with ghosts.”

Ostatně onen humor je jakousi spojující linkou. Něčím, co čtenáře vtahuje do jinak relativně odosobněné du formy. Zároveň také pomáhá částečně odlehčit jinak poměrně brutální téma etnických čistek, které prostupuje celou knihu. Maali je totiž především fotograf a jako takový si vytyčí poslední cíl své posmrtné cesty. Vše vsadí na fotografické negativy, které jsou jeho pozůstalostí a které mají moc svrhnout vládu.

"Do animals get an afterlife? Or is their punishment to be reborn as human?”

Upřímně bych se nebál Karunatilaka zařadit mezi velikány magického realismu, kterými byli a jsou Rushdie nebo Marquéz, dokonce bych se odvážil sáhnout i mezi ruské klasiky. Vždyť titul samotný není tolik vzdálen ani Dead Souls (Gogol) ani Master and Margarita (Bulgakov). Absurdní scény plné brutality a hororu jsou podávány s patosem, ale i humorem a sarkasmem, které čtenáře zkrátka dostanou.

At the morgue, the ghosts gather around the tables and grumble. The bones have been placed on long strips of cellophane, two box air-conditioners are brought in to cool the room, and five men wear white coats and crouch over the bones and pick at them silver utensils.

V poslední části bych jen letmo zmínil, že přebal je v tomto případě též velmi povedený a krásně dokresluje už tak pestře laděný příběh. V rámci studia Bookerovy ceny jsem se zaposlouchal i do audioknihy a mohu s čistým svědomím říct, že čtené slovo celý zážitek prohlubuje. Je sice pravda, že přednes je pomalejší, na druhou stranu od první věty, kterou Shivantha Wijesinha přečte, jste lapeni v prostředí a atmosféře. Colombo v audio verzi ožívá!

Kdyby vás zajímal jiný pohled na knihu, neváhejte se proklikat i na slovenskou verzi článku, kterou psali moji kolegové: https://www.megabooks.sk/magazin-megabooks/vitaz-booker-prize-2022-shehan-karunatilaka. A která kniha z longlistů Bookerových cen v poslední době zasáhla vás?